Honza a loupežníci
Honza a loupežníci
Obraz první – Královský vyvolávač
Vyvolávač: Na scénu přichází královský herold s bubnem. Dobubnuje a obřadně začne předčítat královský dokument:
Její jasnost princezna Serpentýna dává všem na vědomost, že ruku její a půl království k tomu získá odvážný a statečný rytíř, princ a třeba i neurozený avšak chrabrý jinoch, který zbaví zemi krvelačných loupežníků obývajících hluboké lesy našeho království. Kdo živé či mrtvé loupežníky před bránu zámku přivede, po boku naší princezny jako její manžel a král země na trůně usedne.
Krátce zabubnuje, ale když vidí (nechápavé) výrazy diváků, ještě se raději zeptá: Chápete to? Rozuměli jste tomu? Je vám to jasný? (pauzička) Já to radši zopakuju trochu civilně jo.
(zabubnuje)
Řádí tady loupežníci, to snad víte ne? A kdo ty loupežníky porazí, pochytá, nebo (kráglovací gesto) zabije, ten co? No ten co? Ten dostane za ženu princeznu Serpentýnu a královskou korunu a trůn a všechno.
Zabubnuje a má se k odchodu, než zmizí ze scény ještě se otočí k divákům a prohodí:
Jestli tu má někdo kuráž, může se pořádně nakapsovat.
Obraz druhý – Honza jde do světa
Honza: Přichází akorát, že slyší poslední poznámku herolda.
Co říkal? Jestli mám kuráž, že se můžu nakapsovat? Kuráž, to já mám panejo. O mě už jste určitě museli slyšet, jsem Honza, statečný Honza, Honzík filuta, a jaký mám svaly, koukejte. (Ukazuje svaly. Případně ukazuje jak to umí s tyčí.)
Nevíte náhodou, jak to má bejt s tim nakapsováním, teda jako s tou kuráží? Co musím udělat. (Honza se snaží z diváků vytáhnout, co říkal herold. Když zjistí že ve hře je princezna a královská koruna, nějak se mu to nezdá.)
A tak princezna a královská koruna. To já myslel, že dostanu alespoň pytel zlaťáků, ale stát se králem, vzít si princeznu, to není nic pro mě. Kdo to kdy viděl, aby si obyčejný český Honza vzal princeznu a stal se králem. To se stává leda v pohádkách. Jenže na ty já už dávno nevěřím.
(Vybalí si buchty od mámy a začne je jíst.)
Mě zajímá hlavně dobrodužství a taky zlaťáčky.
(Za Honzou vykoukne hlava loupežníka.)
Tedy hlavně zlaťáčky.
(Vykoukne druhá hlava, vymění si významný pohled s prvním loupežníkem a zase zmizí.)
Mít tak pytel zlaťáků, s tima bych si určitě poradil. Koupil bych si koně, nebo dva, co dva celý stádo koní a přádnej dům, palác s vysokánskou věží, ještě vyšší než má u nás doma kostel. A krávy, kozy, ovce a ... (Honzu poslouchají už oba loupežníci, kteří si myslí, že má tolik peněz u sebe, ze zadu se k němu přiblíží a skočí na něj.)
Obraz třetí – loupežníci přepadnou Honzíka
Hernajs: Peníze nebo život!
Fernajs: Naval ty zlaťáky!
Honza: Ale, ale, to bude mýlka. Já žádný zlaťáky nemám.
Hernajs: Nekecej!
Fernajs: Nemáš jo. Hernajs, píchni ho trochu, ať je povolnější.
Honza: Au, tak vy se chcete prát, jo. Tak tu máš! A tu máš!
(Honzík se pere s loupežníky, ale ač je statečný, prohrává.)
Honza: Ne, ne, nezabíjejte mě prosím, já vám dám všechno co mám. (Dává jim uzlíček s buchtama.)
Hernajs: Co, buchty. Kde máš zlaťáky?
Honza: Sem to přece říkal, že žádný nemám.
Hernajs: No jo, ale co teď s tebou. Když nemáš prachy, tak nemá cenu tě zabíjet.
Honza: Jasně, jaký pak zabíjení. Vždyť já jsem jenom obyčejný Honzík český Honza, Honza prosťáček. Co by tomu řekla maminka, vypravila mě do světa, abych zažil dobrodružství a nakonec mě zabijou loupežníci, to jí nemůžete udělat. Loupežníčci slitujte se.
Za scénou se ozývá vzdálený hlas
Rytíř: Vzdejte se, loupežníci, všechny vás pobijeme, je s vámi konec. Haló, vzdejte se. Loupežníci, je s vámi amen. Rosekáme vás na hadry.
Hernajs: Ticho kruci tyrkn srnčí bobky kančí chlup.
Honza: Loupežníčci slitujte se.
Hernajs: Přestaň kvílet. Hromy blesky. Ticho říkám! Fernajs, poslouchej, neslyšíš nic? (Z povzdálí je stále slyšet princovo volání.)
Fernajs: No jo, to jsou určitě vojáci!
Hernajs: Dělej troubo, bereme roha.
Fernajs: Co ale s timhle?
Hernajs: Nech ho tady. (k Honzovi) Máš štěstí. Pozdravuj maminku a příště se našemu lesu radši vyhni. Mizíme.
Obraz čtvrtý – rytíř přepadne Honzu
Rytíř: (Rytíř vpadne na scénu s tasenou zbraní, je vidět, jak je vyděšený.) Vzdejte se Vrahové. Rozsekám vás na hadry.
Honza: Zaplať pánbůh pane rytíři... (Honza se žene k rytíři jako ke svému zachránci.)
Rytíř: Ruce vzhůru zločinče!
Honza: Ale kdepak já a zločinec.
Rytíř: (Rytíř vidí, že Honza není valně ozbrojen a navíc je sám, což mu dodá odvahy.) Chceš boj, dobrá. Do střehu.
Rytíř napadá Honzu, který se brání holí.
Honza: Ale jasnosti, vy to špatně chápete. Já nejsem loupežník. Já jsem přeci Honza.
Rytíř: Honza nebo Maťej, skončíš na šibenici, bídníku.
Honza: Tak vy mě teda nebudete poslouchat. Říkám, že nejsem, ani loupežník, ani vrahoun, ani zločinec a na tu vaší šibenici se vám můžu vykvajznout. (Honza se s vervou pustí do rytíře a byť je ozbrojen jen holí, vítězí.)
Rytíř: Ušetři mě krvelačný bandito. Jsem šlechtic, mě nesmíš propíchnout!
Honza: Prosím vás, (k divákům) řekněte mu, kdo jsem. Jsem loupežník? No řekněte mu to. Jsem loupežník? (Diváci odpovídají.) Slyšíte to. Jsem Honza. A kdo jste vy?
Rytíř: Já jsem statečný rytíř Adam De la Hall a ucházím se o ruku krásné princezny Serpentýny.
Honza: To je ta, co slíbila svou ruku a královskou korunu tomu, kdo pochytá loupežníky, že jo!
Rytíř: Přesně tak mladiku. Podívej se na ní, není nádherná. (Ukazuje Honzovi medajlonek.)
Honza: Nádherná. Možná bych vám mohl s těma loupežníkama pomoct.
Rytíř: A ty víš, kde je hledat?
Honza: Tak to nevim, ale vim, jak je sem přivolat. Stačí když trochu zacinkáte zlaťáčkama a oni určitě přiběhnou sami.
Rytíř: Stačí zacinkat? Takhle? (Rytíř vyndá měšec na dlaň a zacinká zlaťáky. Za scénou vykouknou loupežníci.)
Honza: Připravte se.
Obraz pátý - boj Honzy a Rytíře s loupežníky
Loupežníci napadnou Honzu a rytíře.
Hernajs: Peníze nebo život!
Fernajs: Navalte zlaťáky!
Honza: (Je odvážnější a vezme měšec princovi z ruky.) Tak si pro ně pojďte!
Souboj loupežníků s rytířem a Honzou. Druhý loupežník Fernajs přemůže prince a drží jej v šachu třeba s kudlou pod krkem.
Rytíř: Honzo pomóc, zachraň mě!
Mezi tím dostane Honza podobně prvního loupežníka Hernajse.
Honza: Pusť ho nebo ti oddělám náčelníka.
Fernajs: Šéfe co mám dělat?
Hernajs: Tak ho sakra pusť.
Rytíř po té, co je puště, zbaběle prchá pryč.
Honza: Rytíři! (Výkřikem prince zastaví.) Co to děláte? Přece mě tu nemůžete nechat. Vzchopte se a bojujte.
Fernajs nechává rytíře běžet a se zlověstným výrazem se blíží k Honzovi.
Rytíř: Já nemůžu. Ne ne to nejde. Bojovat ne. Tohle není turnaj. Já mít strach, utéct pryč.
Honza: A co princezna, to už vám na ní nezáleží.
Rytíř: Radši žít bez princezny, než být mrtvý. Sbohem Honzo. Pomoz si sám.
Honza odhodí Hernajse a čelí teď oběma loupežníkům.
Honza: Ty srabe!
Fernajs: Zavři kušnu, zrádče. Prej obyčejný Honzík prosťáček.
Hernajs: Dneska tvý mamince radost neuděláme. Už nám neunikneš.
Loupežníci se vrhnou na honzu a po kratším zápase jej přemůžou a spoutají.
Obraz šestý – Loupežníci chtějí popravit Honzu
Píseň loupežníků
Hernajs Fernajs to jsme my
Loupežníci sehraný
My jsme dvojka lotrasů
s jiskrou v oku křivák u pasu.
Honza nám spad do spárů
s životem se loučí.
nabrousíme sekyru
bude o hlavičku ktatší.
Hernajs Fernajs to jsme my
Loupežníci sehraný
My jsme dvojka lotrasů
s jiskrou v oku křivák u pasu.
Hernajs: Nastala tvá poslední hodinka. Fernajs, přines sekeru. A ty Honzo hlavu na špalek.
Honza: Na jakej špalek?
Hernajs: Tady na tenhle špalek.
Honza: Já žádnej špalek nevidim.
Hernajs: A co je asi tohle?
Honza: To je pařez.
Hernajs: Myslíš, že mě přechytračíš co, ale to se pleteš. Hlavu na špalek, nebo na pařez! Dělej!
Honza: Tak na špalek nebo na pařez?
Hernajs: Prostě si tady klekni a polož sem hlavu. Ale ne takhle. Kdes to viděl nosem dolu. Otoč se. Kruci tyrkn srnčí bobky co to zase děláš. Vrať se. Polož prostě hlavu na ucho.
Honza: Na pravý nebo na levý.
Hernajs: To je jedno třeba na levý. Ale ne na zem, na špalek!
Honza: Co mám sakra dělat. To je nejdřív na špalek, pak na pařez, pak na ucho. Já už fakt nevím. Nemůžete mi to třeba nějak ukázat.
Hernajs: Prosím vás. Neuměl byste někdo z vás ukázat tady Honzovi, jak se dává hlava na špalek. Nebojte se, on vás Fernajs nesekne. Jenom mu to ukážete a půjdete si zase sednout. Fernajs ukaž mu to.(V případě, že se podaří sehnat odvážného diváka Fernajs pomáhá dobrovolníkovi plnit pokyny Hernajse.)
Fernajs: Podrž mi to. (Podává Honzovi sekyru.)
Hernajs: Podívej, takhle si klekneš a položíš hlavu na ucho.
Fernajs: Na levý?
Hernajs: Jo.
Honza: Tohle je pravý.
Hernajs: Říkám že je to jedno tak na pravý.
Honza: Ale tohle je zase levý.
Hernajs: Uhni prosim tě. Ukážu mu to sám. (Divák si musí jít nyní sednout. Hernajs podává svou zbraň Fejnajsovi.) Takhle si klekneš takhle položíš hlavu a až řeknu tři tak tě Fernajs sekne. Jasný. Raz dva tři sek.
Honza: Počkej počkej. Raz dva a sek nebo raz dva tři a sek.
Hernajs. No nejspíš raz dva a sek.
Honza: Dobře zkusíme si to. (Podá Fernajsovi sekeru výměnou za Hernajsovu zbraň.) Raz dva a
Hernajs: Stop!
Honza: Tři!
Honza se vrhne na loupežníky a tentokrát hnán strachem o holý život je přemůže a sváže.
Obraz sedmý – Honza si jde pro princeznu
Honza: Co teď s vámi loupežníci.
Hernajs: Nezabíjej nás Honzíku, ušetři nás.
Honza: Proč bych vás zabíjel. Odvedu vás na zámek. Tam už na vás čekají. A na mě čeká princezna a královská koruna.
Hernajs: Princezna Serpentýna. Ty Honzo, viděl jsi jí už někdy.
Honza: Jasně na medailonu.
Hernajs: Dobře, dělej jak myslíš.
Honza: Jdeme na zámek. Alou bando loupežnická.
Píseň Honzy
Odvážnému štěstí přeje
ať slunce svítí nebo leje
Kdo má pro strach uděláno,
na toho se štěstí směje
Prý sem jenom hloupý Honza
Nepleťte se vážení.
Přemohl jsem loupežníky
princezna mě odmění.
Odvážnému štěstí přeje
ať slunce svítí nebo leje
Já mám pro strach uděláno,
už se na mě štěstí směje.
Já mám pro strach uděláno,
už se na mě štěstí směje.
Obraz osmý Honza a Princezna
Honza: Haló je tu někdo, přivedl jsem loupežníky.
Princezna: (Ze zámku vykoukne ošklivý chlap v dívčích šatech.) Jak se jmenuješ udatný zachránče.
Honza: No já jsem Honza a chtěl bych mluvit s princeznou Serpentýnou. Má tady pro mě svojí ruku a královskou korunu.
Princezna: Já jsem princezna Serpentýna a tady je moje ručka hrdino. A tady koruna.
Honza: Cože, vy jste princezna. To ale zásadně mění situaci. Já se vlastně vůbec ženit nechtěl. a tu korunu si klidně nechte. Mě by stačil pytel zlaťáků. Ale jestli trváte na svatbě, ani ty zlaťáky být nemusí. Půjdu si prostě po svých a vy si počkáte na nějakého prince. Zrovna jednoho znám, určitě ho za vámi pošlu. Princezno vzpamatujte se. Já si vás vzít nemůžu jsem jenom Honza prosťáček. Pomóc, pomóc.
Princezna: (zároveň s Honzou, kterého honí po jevišti nebo kolem kulis.) Pojď na mou hruď statečný jinochu. Budeš mým mužem, zahrnu tě bohatstvím. Neutíkej holoubku. Jaké máš hbité nožky. No jen se neboj konipásku, posadím tě do zlaté klícky. Pojď ke mě drahoušku. Budeš můj manžílek a král. Neutíkej, miláčku, Honzíku. Jeníku, stůj, počkej na svojí pusinku.
Fernajs: Co teď.
Hernajs: Coby, je konec.
Fernajs: Jak konec.
Hernajs: No prostě konec pohádky. Honza zbavil království ukrutných loupežníků a oženil se s princeznou.
Fernajs: Jestli ho vůbec dohnala.
Princezna: (Prochází v pozadí s Honzou v náručí.) Neboj se miláčku, se mnou se budeš mít jako v bavlnce.
Hernajs: Dohnala, dohnala. Honza byl dobrý běžec, ale dlouho nevydržel. Po svatbě se stal králem a z loupežníků udělali palácovou stráž.
Fernajs: Stejně už nám to loupení lezlo krkem.
Hernajs: Pózor! (Honza už jako král spolu s princeznou projdou obřadně mezi stráží – loupežníky.)
Honza: Milé děti, vážení diváci. Shlédli jste pohádku Honza a loupežníci v podání skupiny historického šermu Bratři z růže.
KONEC
Komentáře
Přehled komentářů
mkubgfvvfzdzscgvbscvhgdv cšzšjfteeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeedfsghdysvcv
oupi
(niuo, 20. 12. 2011 18:54)